Moravské zemské muzeum využilo jedinečné možnosti oživit atraktivní prostor ve středu města Brna kulturou a uměním. V Paláci šlechtičen nabízí dvě nové expozice Loutkářské umění a Tradiční kultura na Moravě v zrcadle času. Jako připomínka osobité historie budovy pak slouží nově restaurovaná kaple Očišťování Panny Marie, která se může vedle vzácné freskové výmalby malíře Josefa Sterna, pochlubit také mramorovým oltářem sv. Trojice a oltářní sochou Černé madony.

Stavbu vlastního barokního paláce realizoval v letech 1682–1690 brněnský architekt Jan Křtitel Erna. Původní jednopatrová budova vyrostla na základech gotických domů. V letech 1790-1791 byla zvýšena V. J. Eitelbergerem o další poschodí a propojena se sousedním Althanským palácem na rohu ulic Kobližné a Kozí. Stavba nedoznala podstatných změn až do závěru 2. světové války, kdy byla část objektu nenávratně poškozena. Poté stavba prošla zásadní rekonstrukcí pro muzejní účely, které se ujal funkcionalistický architekt Bohuslav Fuchs. V závěru 20. století byl objekt silně staticky narušen a uzavřen, v letech 2000-2002 prošel náročnou rekonstrukcí.

Palác šlechtičen byl vybudován díky nadačnímu odkazu Johany Františky Prisky hraběnky Magnisové, který věnovala na realizaci ústavu pro výchovu a zaopatření nemajetných a osiřelých dívek šlechtického i měšťanského původu. Založila první nadační ústav svého druhu na území Rakouské monarchie. Nadace byla označována jako Mariánská školy či Maria Schul, Ústav šlechtičen, či Škola Panny Marie. Dohledem nad realizací záměru hraběnky Magnisové a chodem nadace byli pověřeni Dietrichsteinové. Nadace Panny Marie Školské byla činná až do oficiálního zrušení v roce 1953, poslední matka představená byla nuceně vystěhována.

Budovu poté získalo, pro umístění a prezentaci národopisných sbírek, Moravské zemské muzeum. V roce 1961 zde byla otevřena samostatná národopisná expozice s názvem Lid v pěti generacích (autor Ludvík Kunz, architektonické řešení Bohuslav Fuchs). Invenční pojetí instalace bylo vysoce ceněno nejen v Československu, ale také v zahraničí, což dokládá i udělení Herderovy ceny Ludvíku Kunzovi v roce 1968.